preklady knih

Den, kdy mi připojili Internet, byl lepší, než ten, kdy mi žhavej chlap koukal na zadek a ptal se mě na telefonní číslo. Protože byla středa, dala jsem na blog rubriku s názvem "Čekání na středu" a ohodnotila jednu YA knihu o sexy klukovi se smrtícím dotykem - s tím jsem se nemohla splést - omlouvala jsem se za svou dlouhou nepřítomnost, odpovídala na komentáře a sledovala pár blogů, které jsem milovala. Bylo to jako návrat domů.

 

"Katy?" Zakřičela na mně máma zezdola.

 

"Je tady tvoje kamarádka Dee."

 

"Už jdu," křičela jsem zpátky a zavřela svůj laptop. Seskákala jsem po schodech dolů a s Dee jsme pak zamířily do zahradnictví, které nebylo nikde poblíž "Obchodu s Jí lem", jak mi tvrdil Daemon. Měli všechno, co jsem potřebovala na to, abych mohla přesázet ten ohyzdnej květinovej záhon před domem. Když jsme se vrátily, tak jsme popadly pytle každá za jeden roh a vytahaly je z kufru mého auta. Pytle byly až směšně těžké a ve chvíli, kdy jsme je dostaly z auta, z nás už lil pot.

 

"Nechceš něco k pití předtím, než začneme ty pytle tahat k záhonu?" Nabídla jsem jí, ruce už mě bolely. Oprášila si jednu rukou o druhou a přikývla.

 

"Potřebuju posilovat. Přesouvaní věcí stojí za prd."

 

Zamířily jsme dovnitř a popadly ledový čaj.

 

"Připomeň mi, abych se zapsala do místní tělocvičny," zažertovala jsem a třela si své drobné ruce.

 

Dee se zasmála a odhrnula si potem nasáklé vlasy z krku. Pořád vypadala nádherně, dokonce i s červenýma tvářema a unavená. Byla jsem si jistá, že já vypadala jako sériový vrah. Přinejmenším jsme teď věděly, že jsem příliš slabá na to, abych způsobila skutečnou škodu.

 

"Hmm. Ketterman. Naše představa posilovny je tahání odpadků na konec polní cesty, nebo přehazování sena."

 

Vyhrabala jsem pro ni gumičku a žertovala o né příliš skvělém začátku mého nového maloměstského života. Byly jsme uvnitř maximálně 10 minut, ale když jsme se vrátily ven, všechny pytle s hlínou a kůrou byly vyskládané vedle verandy. Překvapeně jsem se na ni podívala.

 

"Jak se sem dostaly?"

 

Klekla si na kolena a začala vytrhávat plevel.

 

"Asi to byl můj brácha."

 

"Daemon?"

 

Přikývla.

 

"Je to vždycky nevděčný hrdina."

 

"Nevděčný hrdina," zamumlala jsem. Nepravděpodobné. Víc bych věřila tomu, že ty pytle samy vzlétly a doplachtily sem samy od sebe. S Dee jsme zaútočily na plevel s větší energií, než jsem si myslela, že jsme měly. Vždycky jsem si myslela, že trhání plevele byl skvělý způsob odreagování a pokud to byla pravda, tak trhavé pohyby Dee znamenaly, že byla z něčeho hodně frustrovaná. S bratrem jakého měla ona jsem se jí ani nemohla divit.

 

 

Později si Dee prohlížela svoje špinavé nehty.

 

"No, moje manikúra vzala za své."

 

Zazubila jsem se. "Říkala jsem ti, že sis měla vzít rukavice."

 

"Ale ty žádné nemáš," zdůraznila.

 

Zvedla jsem svoje ušpiněné ruce a zašklebila se. Moje nehty byly obvykle krátké.

 

"Jo, ale já jsem na to zvyklá."

 

Dee pokrčila rameny, sehla se a popadla hrábě. Vypadala legračně, oblečená v sukni a sandálech na klínku, o kterých tvrdila, že jsou to nejmódnější sandále na zahradničení a vlekla hrábě směrem ke mně.

 

"Přes to, je to zábava."

 

"Lepší než nakupování?" Zažertovala jsem.

 

Vypadala, že to skutečně zvažuje a nakrčila nos.

 

"Jo, je to víc ... uklidňující."

 

"To je. Když dělám něco takového, nad ničím nepřemýšlím."

 

"To je na tom to hezké."

 

Začala shrabávat seschlý mulč ze záhonu.

 

"Děláš to, aby ses vyhla přemýšlení?"

 

Sedla jsem si a roztrhla další pytel s mulčem. Nebyla jsem si jistá, jak na tuhle otázku odpovědět.

 

"Můj táta ... on takovéhle věci miloval. Uměl to s rostlinama. V našem starém bytě jsme neměli zahrádku nebo tak něco, ale měli jsme balkón. Spolu jsme si na něm udělali takovou naší malou zahrádku."

 

"Co se stalo s tvým tátou? Rodiče se rozvedly?"

 

Stiskla jsem rty. Nemluvila jsem o něm. Nikdy. Byl to dobrý člověk - úžasný otec. Nezasloužil si to, co se mu stalo. Dee se odmlčela.

 

"Promiň. Není to moje věc."

 

"Ne. To je v pohodě."

 

Vstala jsem a oprášila si hlínu z košile. Když jsem vzhlédla, opírala hrábě o verandu. Celá její levá ruka byla rozostřená. Mohla jsem skrz ni vidět bílé zábradlí naší verandy. Mrkla jsem. Její ruka byla zase normální.

 

"Katy? Jseš v pohodě?"

 

S bušícím srdcem jsem zvedla pohled k její tváři a pak zase zpátky k její ruce. Bylo normální. Dokonalá. Zatřásla jsem hlavou.

 

"Jo, je mi fajn. Hm ... můj táta, onemocněl. Rakovina. Byla neléčitelná - v mozku. Neustále měl bolesti hlavy a vídal věci."

 

Polkla jsem a odvrátila od ní pohled pryč. Vídal věci, tak jako teď já?

 

"Ale to není všechno, než ho diagnostikovali, bylo mu fajn. Začal chodit na chemoterapie a ozařování, ale všechno ... šlo tak rychle do háje. Zemřel o dva měsíce později."

 

"Ach, můj Bože, Katy, je mi to moc líto."

 

Její obličej byl bledý a hlas jemný.

 

"To je příšerné."

 

"To je v pohodě."

 

Přinutila jsem se k úsměvu, i když jsem se tak necítila.

 

"Bylo to před třemi lety. To byl důvod, proč se chtěla máma přestěhovat. Novej začátek a takový ty kecy."

 

Ve slunečním světle se její oči zaleskly.

 

"Chápu to. Když někoho ztratíš, ani časem se to nezlepší, že ne?"

 

"Ne."

 

Podle toho jak mluvila, věděla moc dobře, jak jsem se cítila, ale než jsem se mohla zeptat, dveře jejich domu se otevřely. V žaludku se mi udělal uzel.

 

"Ale ne," zašeptala jsem.

 

Dee se otočila a povzdechla si.

 

"Podívej, kdo je zpátky."

 

Bylo po jedné hodině odpoledne a Daemon vypadal, jakoby se právě vyhrabal z postele. Jeho džíny byly pomačkané a vlasy měl příšerně rozcuchané. Telefonoval a u toho si přejížděl rukou po bradě. A byl bez košile.

 

 

"To nikdy nenosí žádnou košili?" Zeptala jsem se a popadla rýč.

 

"Naneštěstí, myslím, že nenosí. Ani v zimě. Vždycky tady pobíhá napůl nahej."

 

Zasténala.

 

"Je to znepokojující, že musím koukat na tolik jeho ... kůže. Fuj."

 

Fuj pro ni. A zatraceně žhavý pro mě. Začala jsem kopat několik děr na strategických místech. V krku jsem měla vyschlo. Nádherný obličej. Nádherné tělo. Příšerné chování. Byla to svatá trojice sexy kluků. Daemon telefonoval ještě takových třicet minut a jeho přítomnost mně velmi ovlivňovala. Prostě ho nešlo ignorovat, ani když jsem k němu byla zády - cítila jsem, že mně pozoroval. Rameny mi projíždělo mravenčení, pod jeho zkoumavým pohledem. Jednou jsem se ohlédla a byl pryč, o pár vteřin později se vrátil a měl oblečenou košili. Sakra. Tak trochu mi ten pohled chyběl. Zrovna jsem umačkávala novou hlínu, když si to Daemon začal vykračovat naším směrem a položil svou těžkou ruku svojí sestře kolem ramen. Snažila se mu vykroutit, ale držel ji pevně.

 

"Hej, sestřičko."

 

Zakoulela očima, ale culila se. Když se na něj podívala, oči jí naplnil výraz zbožného obdivu.

 

"Díky, za přemístění těch pytlů."

 

"To jsem nebyl já."

 

Dee zakoulela očima.

 

"Jasně, troubo."

 

"To od tebe ale není vůbec hezký."

 

Přitáhl si ji blíž, usmíval se - skutečně se usmíval a v tu chvíli na něj byl opravdu hezkej pohled. Měl by to zkusit častěji. Pak se podíval ne mně a oči se mu zúžily, jako kdyby si zrovna uvědomil, že jsem tam byla taky, na Mojí zahradě. Úsměv mu úplně zmizel.

 

"Co to děláš?"

 

Zadívala jsem se na sebe. Zdálo se mi to docela zřejmé, když vezmu v úvahu, že jsem byla upatlaná od hlíny a kolem mě bylo zasazených několik rostlin.

 

"Já jsem přesazovala-"

 

"Tebe jsem se neptal."

 

Obrátil se ke své červenající se sestře.

 

"Co to děláš?"

 

Nechtěla jsem, aby mě znovu dostal. Pokrčila jsem rameny a zvedla rostliny, které byly ještě v květináčích. Vytrhla jsem jednu rostlinu z obalu a tím jsem jí poškodila kořeny.

 

"Pomáhám jí s květinovým záhonem. Buď milý."

 

Dee ho praštila do břicha a pak se vykroutila z jeho sevření.

 

"Koukni, co jsme udělaly. Myslím, že mám skrytý talent."

 

Daemon se podíval na moje zahrádkářské mistrovské dílo. Pokud bych si právě teď měla vybrat vysněnou práci, byla by to práce s rostlinama a venkovní úpravy. Jo, stála bych za prd někde uprostřed divočiny, ale když jsem měla ruce ponořené hluboko v hlíně, cítila jsem se nejlíp. Milovala jsem na tom úplně všechno. To odreagování, které to přinášelo, to, jak všechno vonělo bohatou zeminou a jak trocha vody a čerstvé půdy mohly přinést život do něčeho, co vadlo a umíralo.

 

A byla jsem v tom dobrá. Sledovala jsem každý pořad na TLC. Věděla jsem, kam umístit rostliny, které potřebovali víc slunce, i ty, kterým se dařilo ve stínu. Jak použít vrstvený efekt, vyšší, listnaté a odolnější rostliny měly být v pozadí, zatímco kvetoucí měli přijít dopředu. Všechno, co jsem musela udělat, bylo dát tam hlínu a voala!

 

Daemon pozvedl jedno obočí.

 

Stáhly se mi vnitřnosti. "Co?"

 

Pokrčil rameny. "Hádám, že je to hezké."

 

"Hezké?" Dee zněla tak uraženě, jako jsem se já cítila. "Je to lepší než hezké. Pořádně jsme se do toho obuly. No, vlastně Katy se do toho obula. Já jí jenom podávala věci."

 

"Tak tohle ty děláš ve svém volném čase?" zeptal se mě, a ignoroval svojí sestru.

 

"Cože - ty ses se mnou teď rozhodl mluvit?"

 

S nuceným úsměvem jsem popadla plnou hrst mulče a hodila ji ke kytkám. Přemohla jsem se a odpověděla.

 

"Jo, je to můj koníček. Jaký máš ty? Kopání do štěňat?"

 

"Nejsem si jistý, že bych to měl říkat před svojí sestrou," odpověděl s dravým výrazem vlka.

 

"Fuj." Dee se zašklebila.

 

Představy, které se mi pak objevily v hlavě byly rozhodně mládeži nepřístupné a já na tom jeho samolibém výrazu viděla, že to na mně poznal. Popadla jsem víc mulče.

 

"Ale zdaleka to není tak ubohé, jako tohle," dodal.

 

Ztuhla jsem. Mezi prsty mi propadly kousky červené kůry. "Proč je to ubohé?"

 

Jeho pohled říkal, "To to opravdu musím vysvětlovat?" Ano, zahradničení není zrovna cool. Já to vím. Ale nebylo to ani ubohý. Protože jsem měla ráda Dee, držela jsem jazyk za zuby a začala rozhrabávat mulč. Dee strčila do svého bratra, ale on se ani nepohnul.

 

"Nechovej se jako vůl. Prosím?"

 

"Nechovám se jako vůl," popřel to.

 

Zvedla jsem obočí.

 

"Co je?" Řekl Daemon. "Máš něco na jazyku, Kotě?"

 

"Myslíš něco jinýho, než abys mi už nikdy neříkal Kotě? Ne."

 

Uhladila jsem mulč, postavila se a obdivovala naší práci. Podívala jsem se na Dee a usmála se.

 

"Myslím, že se nám to povedlo."

 

"Ano." Opět odstrčila svého bratra směrem k jejich domu. Pořád se nepohnul.

 

"Povedla se nám naše ubohá práce. A víš co? Myslím, že se mi líbí být ubohá."

 

Daemon zíral na čerstvě osázené rostliny, téměř jako kdyby je pitval při vědeckém experimentu.

 

"A myslím, že potřebujeme rozšířit naši ubohou práci na záhon před naším domem," pokračovala, její oči se naplnily vzrušením. "Můžeme zajít do obchodu, nakoupit věci a ty můžeš -"

 

"V našem domě není vítaná," vyštěkl Daemon a obrátil se ke svojí sestře.

 

"Myslím to vážně."